Zoufalá matka přeje do nového roku (2)

S radostí musím prohlásit, že letošní rok považuji za úspěšný již tím, že přání do nového roku Vám po vlnách internetu posílám už 13. ledna. Dokázala jsem se tak vejít do limitu, po kterém začíná být zasílání PF považováno spíše za projev čirého zoufalství než za milou pozornost.

Začnu trochu ze široka, ale Vy mi to snad odpustíte. Letošní Vánoce byly u nás první, které jsem absolvala jako rodič dvou dětí vnímajích víc než jen žárovky na stromečku. Musím přiznat, že mě náročnost role organizátora a tvůrce Vánoční pohody dost překvapila. Vždyť Štědrý den byla vždycky pohoda, klid, koledy, stromeček. Nikdo mi neřekl, že to není samo sebou. Neřekli mi,že příprava začíná už v listopadu, kdy radostné snahy zapojit děti do výroby cukroví často končí zcela neočekávanými výsledky. Že vymyslet systém úschovy dárků, tak, aby je pak Ježíšek nenosil přes celý byt nebo nevyhledával podezřele dlouho, není vůbec jednoduché. Že místa úschovy je třeba dobře, ale zároveň nenápadně označovat. Že je opravdu chytré uvařit si, co jde, předem, protože jinak strávíte Štědrý den u plotny. Že využívání moderní techniky při navozování iluze návštěvy Ježíška má svá rizika, hlavně, když si zvoneček uložíte jako zvonění a pak si ho nedokážete ani po vymazání aplikace zase vypnout. Já to netušila!!!

A tak bych Vám všem, rodičům i prarodičům, po této zkušenosti chtěla do nového roku popřát.... Ať Vaše děti, tak jako já, nemají tušení, kolik Vaší námahy, nervů a energie stojí to, že je jim doma hezky. Že se s Vámi cítí milované a v bezpečí. Protože to, podle mě, znamená, že se Vám to daří. Ať chvil, kdy se dokážete zastavit, povznést se nad únavu, vztek a já nevím, co ještě, dívat se na své děti jako na ty nejkrásnější drahokamy, které objevují svět, je v roce 2016 co nejvíce. Hodně zdraví a štěstí Vám za celou Pribramdetem.cz přeje Vaše Zoufalá matka, která se nevzdává

Deník z cesty aneb zoufalá matka na dovolené (2)

Rodičovská dovolená má jednu zásadní výhodu. Jelikož už na dovolené jste, nemusíte si ji brát. Vyrážet na cesty tak můžete dle své chuti, energie a do jisté míry i obsahu domácí kasičky. A jelikož díky rodičovskému kolotoči nestíháte vidět své kamarádky tak často, jak byste chtěli, a na pískovišti nemůžete probírat detaily soukromých peripetií, jak byste potřebovali, napadne Vás báječná myšlenka - vyjet někam společně. Výlet šesti matek s deseti dětmi, až na dvě do tří let, včetně několika kojenců. Paráda. Jen Vám v tu chvíli úplně nedojde, co přesně jste to vymysleli...

Den první: 

Vyjíždíme pouze s hodinovým zpožděním. Jsme nadšené, vzájemně si gratulujeme. 

Po hodině víceméně pohodové cesty protkané dětskými písněmi a několika

Číst dál...

Prosím Vás, ví to někdo aneb zoufalá matka hledá odpověď (2)

Nedávno jsem si uvědomila, že existují otázky týkající se života s dětmi, na které prostě neznám odpověď. Je jich deset. Minimálně. Pokud by někdo odpovědi znal, prosím, napište mi. Významně ovlivníte život celé naší rodiny. 

1. Jak dítě uspat alespoň do 30ti minut?

2. Jak neusnout při uspávání?

3. Jak vzbudit manžela, který také usnul při uspávání, aby mohl jít zase spát?

4. Jak zajistit, aby dítě kakalo dří než při odchodu ve dveřích?

5. Jak se v klidu najíst?

6. Jak si dojít samostatně na záchod?

7. Jak zjistit dřív než uvaříte, co bude dítě jíst?

8. Jak odpovídat několika dětem najednou?

9. Jak dostat centimetrovou vrstvu sudokrému z rukou dítěte, z jeho oblečení, z potahu gauče, z vroubkované pěnové podložky, hraček....?

10. Jak vydržet píchání prstem do očí a nosu a nedat na sobě znát, že jste vzhůru?

A jedna bonusová: 

11. Jak splynout s prostředím, když Vaše dítě na veřejnosti pronáší výroky typu "Moje maminka vaří jen rohlík s máslem", případně vykřikuje vulgarity či aplikuje ostřejší formu školkového fekálního humoru? 

Za jakoukoli odpověď Vám budu vděčná. 

Vaše zoufalá matka, která se nevzdává

Blog Zoufalé matky, 16.9.2015

 

 

Blog zoufalé matky aneb Zoufalá matka se opět nevzdává (2)

Někdy přemýšlím, proč mám potřebu psát o svých rodičovských pocitech zoufalství. Asi v koutku duše doufám, že někdo z těch, co si to přečtou, jsou na tom podobně  a já si tak nemusím připadat jako šílenec v kojící podprsence, kterou už ani po kojení nezapínám.

Dnes bylo normální ráno. Zaspali jsme. V rámci úspory času stanovuji priority. Syn se musí obléci, protože jde do školky, dcera jen trochu, ještě neleze a stejně ji schovám pod bundu. Já musím jen vypadat oblečeně, doladím to až

Číst dál...

Můj první zápis do školky aneb příště šálu s sebou (2)

Ve čtvrtek 21. března jsem poprvé vypravila sebe a své dvou a půlleté dítě na zápis do školky. Máme to hned naproti a tak jsem si řekla, že nejlepší bude vyrazit před obědem. To tam určitě nikdo nebude.

Nebyla jsem sama, koho to napadlo. Hned za vstupem do školky začínala fronta. Ve vzduchu viselo lehké napětí. Neměla jsem tušení, co vlastně zápis obnáší, a tak jsem si řekla, že to určitě půjde rychle. Ukázalo se, že můj syn měl lepší předtuchu než já, jelikož si sbalil do svého batůžku pár autíček. Zahájili jsme hru. Byla jsem ještě plná energie a optimismu. Přidaly se k nám i některé další děti. Za pár minut však přestala být autíčka atraktivní. Daleko atraktivnější byly věci pověšené na zdech (které padaly), schody, místnosti, kam bychom asi neměli chodit a jak jinak předměty ostatních dětí. S přicházející únavou se paradoxně (jak to tak bývá) zvyšovala synova rychlost a nezadržitelnost. Po tři čtvrtě hodině jsem už v mírném pocitu zoufalství vytáhla šálu, uvázala z ní hada, syčela a lovila na střídačku plyšáka a svého syna. Po očku jsem sledovala ostatní čekající a přemýšlela o tom, jak je možné, že jejich děti jim sedí na klíně, či v klidu stojí.


428 MŠbudova na podzimZahrada_hry1MŠ z ulice

Číst dál...

Další informace